„Já ty vaše Linuxy nechci!“
To je tradiční věta učitelů, když se nějaký správce IT pokusí nasadit Linuxové prostředí.
Je jen velmi málo učitelů, kteří jsou otevřeni tomu zkoušet cokoli nového v oblasti IT mimo jejich oblast působení. Tím spíš, pokud se snažíte jim změnit operační systém – základní prostředí, kde si až dosud byli jistí v tom, co dělají. Nebo si to aspoň myslí.
Není se čemu divit. I tak toho mají dost s inovacemi ve školství, v IT jdou trendy stále dál, inovuje se spousta věcí, jako tiskárny, projektory, stovky hesel, cloudová úložiště a do toho si ajťák vymyslí změnu něčeho, co to všechno spojuje dohromady. Proč?
Hlavní motivací může být ledacos. Když srovnáme cenu počítačů včetně operačního systému, můžeme porovnat Apple s Mac OS, počítač s MS Windows a počítač s OS Linux. MS Windows z toho vychází přesně uprostřed. To se ovšem týká pouze pořizovací ceny. Licence pro MS Windows se kupují na rok. Cena se odvíjí podle počtu počítačů nebo počtu uživatelů, které budou počítače používat. Apple s Mac OS má zase poměrně vysoké pořizovací náklady.
Linux běží velmi dobře i na starších strojích a náklady na pořízení a provoz samotného Linuxu jsou, po finanční stránce nulové. Jediná investice, kterou je třeba vložit je čas do vzdělání správců a zaměstnanců.
Proč se nebát?
Linux je operační systém o kterém se dlouho tvrdilo, že je určený jen pro ajťáky a správce sítě. To už dávno neplatí. Linux se postupem času dopracoval k tomu, že má mnohem pohodlnější pracovní prostředí než většina ostatních operačních systémů. Jedinou bariérou, která mluví proti tomu je zvyk (zde bych raději použil zlozvyk), který jsme si přinesli z používání MS Windows. Něco na způsob přísloví „Starého psa novým kouskům…“, ale pokud se uživatel naučí oprostit se od toho, že se nějaké úkony musí dělat vždy jedním způsobem, zapojí kreativitu, tak si může svůj Linux nastavit a vyladit takovým způsobem, že s ním vytvoří dokonalou symbiózu.
Linux už dávno není jen příkazová řádka, kterou většina uživatelů vnímá tak, že pokud by byla v čínštině, nic by se pro ně nezměnilo.
Grafických rozhraní je v Linuxu několik desítek a každé z ních je plně nastavitelné a přizpůsobitelné. Jde „jen“ o to si s tím „pohrát“. To ajťáci milují – to uznávám. Ale pokud tuto výzvu uživatel jednou přijme, tak nebude litovat. Je to v podstatě velmi podobné jako přechod z Windows na Mac OS.
Více se o tomto tématu dozvíte v článku Nasazení Linuxu ve školách