Tento článek bude pojednávat o textovém editoru VI a jeho nadstavbě VIM. Na konci článku najdete odkaz na seriál, který vás provede základním ovládáním tohoto úžasného editoru.
Textový editor, mnohdy právem obávaný, skýtá neuvěřitelné možnosti od editace prostého textu nebo konfiguračních souborů po profesionální programování s možností využití automatizačních maker k provádění opakujících se činností.
Jedná se původem o textový editor pro Linux, který byl navržen hlavně pro správce, adminy a ajťáky právě pro zpracovávání a tvorbu konfiguračních souborů a programování. I když jeho doménou není úprava textů jako jsou referáty a seminární práce, tak i na tomto poli najde své využití. Zářným příkladem je psaní diplomových prací v LaTeXu, kde je tento editor velmi výkonný a dovolím si říci, že do příchodu nástrojů jako je TeXmaker a jemu podobných byl špičkou ve své kategorii.
Tento editor spatřil světlo světa už v roce 1991 a od té doby, byť to na něm na první pohled nemusí být vidět, prošel mnoha změnami, drží krok s dobou a poslední verze je z roku 2024. To svědčí o tom, že autoři programu se o něho neustále starají.
První překvapení je že když tento textový editor spustíte, nemůžete v něm psát. VIm je tzv. modální textový editor, což znamená, že má různé mody (česky také režimy). Při spuštění se spustí v modu Normal, kdy lze text prohlížet a upravovat pomocí klávesových zkratek, které mohou být někdy velmi sofistikované neboť se nejedná o zkratky typu ‚CTRL+C‘ a ‚CTRL+V‘, ale třeba ‚yy‘ a ‚p‘ (což v našem případě odpovídá zmíněnému zkopírovat, vložit). Po stisku nějaké klávesy někdy (záleží na tom, jaká to byla klávesa) VIm čeká na další klávesu. Teprve když stisknete zkratkovou klávesu pro nějakou akci, která se má vykonat, provede se celá „naklikaná“ akce najednou.
Zní to složitě a opravdu to složité je. Pro to, abyste se s tímto editorem sžili je třeba ho nejen pochopit, ale také si zapamatovat několik základních obecných pravidel a, pokud ho chcete ovládat mistrně, velké množství klávesových zkratek, které se vážou na určité akce. Tím velkým množstvím nemyslím jen počet znaků na klávesnici. Když totiž zahrnu, že malá a velká písmena se chovají jinak, tak klávesové zkratky mají také různé funkce v různých modech (režimech). To z návodu k tomuto editoru dělá celkem slušnou publikaci, ale zase to není Vojna a mír a zvládnout se to dá. Navíc nikdy nebudete potřebovat úplně všechno a co nebudete vědět se dá vždycky dohledat. Důležité tedy je vědět že nějaký problém VIm umí vyřešit (a on umí opravdu hodně), jak zhruba by se na ten problém dalo jít, a pak už jen stačí dohledat konkrétní písmenka nebo klávesy, které je třeba použít k realizaci.
Jednotlivé mody (režimy)
Normal – je mod, který je aktivní při spuštění programu. Jak již bylo napsáno, nelze v něm psát. To tohoto režimu se ze všech ostatních dá dostat pomocí klávesy Esc (někdy je třeba ji stisknout 2x, když např. VIm čeká na nějaké zadání od uživatele v jiném modu; první Esc ukončí zadávání a druhý Esc se vrátí do modu Normal). Také se v tomto režimu text upravuje – kopíruje, maže, přesouvá, ale také může navyšovat číslice o 1, vyhledávat, nebo třeba smazat z celého textu (nebo jen řádku, slova, textu mezi uvozovkami, apod.) všechny středníky (nebo jakékoli jiné znaky). Zkrátka všechny takové ty práce, které se s textem dělají, ale netýkají se přímo psaní samotného textu.
INSERT / REPLACE – jsou mody, které jsou si velmi podobné. Mod Insert dovoluje vkládání textu – klasické psaní. Mod Replace také, ale s tím, že text, který píšete přepisuje text, který je za kurzorem. Možná si pamatujete ještě funkci klávesy Insert, která přepínala toto chování v celém operačním systému – dnes už se příliš nepoužívá. Zde se tedy vkládá (píše) text.
VISUAL – je mod ve kterém pracujeme s textem částečně vizuálně. Jak bylo napsáno, textový editor VIm byl je a pravděpodobně vždy bude nejsilnější v textovém režimu (a rozhraní). Ta vizuální práce tedy spočívá hlavně v označování souvislé části textu. Tento režim je úžasný v tom, že nemusíte brát do ruky myš (kterou v některých textových režimech ani nemáte) a můžete si označit a zkopírovat do schránky větší množství tetu.
Command-line – je mod, který se prolíná všemi ostatními mody. Tento režim se aktivuje dvojtečkou (:). Umožňuje zadávat příkazy, jako je uložení souboru, opuštění editoru nebo hledání a nahrazování textu. Například pro ukončení VIMu bez uložení změn stačí stisknout Esc, Esc, :q! Enter.
Je VIM pro vás?
Jak již vyplývá z předchozích odstavců, VIM není editor pro každého. Pokud píšete knihy nebo povídky a nepotřebujete LaTeX, pravděpodobně oceníte spíše WYSIWYG editor, jako je LibreOffice Writer. Stejně tak pokud preferujete grafické rozhraní, VIM pro vás nebude ideální – i když má grafickou verzi, není příliš intuitivní.
Na druhou stranu, pokud často pracujete v terminálu, připojujete se ke vzdáleným serverům přes SSH, upravujete konfigurační soubory, programujete nebo porovnáváte soubory, může být VIM skvělým nástrojem. Sice vyžaduje investici do učení, ale odměnou je výrazně rychlejší a efektivnější práce. Navíc je VIM dostupný téměř na každém Linuxovém systému, takže když se ocitnete v neznámém prostředí, máte po ruce spolehlivý editor.
Další výhodou VIMu je jeho rozšiřitelnost – existuje mnoho doplňků, které lze snadno přidat. A pokud žádný nevyhovuje, můžete si vytvořit vlastní.
Pokud se tedy rozhodnete VIM vyzkoušet, doporučuji se nevzdávat po prvním pokusu. Jakmile se s ním sžijete, zjistíte, že nabízí neuvěřitelnou flexibilitu a efektivitu při práci s textem.